Letos jsme si letní dovolenou naplánovali veskrze odpočinkovou a ještě v zimě jsme si přes cestovní kancelář Emma zarezervovali dvanáctidenní pobyt v apartmánech Korali na jižním pobřeží Kréty v klidném městečku Makry-Gialos. Odlet z Brna byl v sobotu 8.8. krátce po poledni a tentokrát se obešel bez sebemenšího zpoždění. Hyneček už několik týdnu předem stále vyhlížel na obloze letadla a jakmile nějaké zahlédl hned prohlásil že takovým poletíme, no prostě to vypadalo že na let samotný se těší z celé dovlenkové taškařice snad nejvíce. A podle toho to taky vypadalo, usadili jsme ho u okna a jeho nadšení neznalo mezí.
Únavá ho přemáhá až kdesi nad pevninským Řeckem, ale aspoň poslední hodinku letu si zdřímnul a odpočnul. Na letišti v Heraklionu je překvapivě příjemně, je samozřejmě teplo, ale pěkně pofukuje. Zanedlouho již máme i kufry a vydáváme se hledat delegátku, což se ukazuje jako největší zádrhel celé dnešní přepravy. Nakonec ji přece jen nacházíme schovanou za jedním ze sloupů a jsme odeslání k příslušnému busu, který nás odveze na jižní pobřeží. Po dvou hodinách cesty jsme konečně jako úplně poslední vysazení před apartmánovým domem Korali kde jsme během chvilky příjemným domácím ubytování v zahradním čtyřlůžkovém apartmánu. Bleskově se převlékáme do plavek a vydáváme se užít si poslední sluneční paprsky dnešního dne a hlavně se osvěžit v docela příjemném Libyjském moři. Po setmění pak mířím na první večeři do nakonec naší nejoblíbenější taverny Petra Bay. Neděle se odvíjí v podobném duchu jako sobotní podvečer, tedy cachtání, relax a odpočinek. V podvečer je nám pak dovezeno auto, které se nám stane společníkem na dny příští a jehož dopomocí se chystáme alespoň trošku prozkoumat jihovýchodní část Kréty. První cílem, kam vyrážíme hned v pondělí ráno je jeskyně Vreiko nad vesnicí Pefki. Od malinkého parkoviště k jeskyni vede vcelku pohodlná pěšinka z které se otevírají pěkné výhledy směrem k Lybijskému moři.
I s Hynečkem a jeho chůzí loudavou je to k jeskyni jen asi deset minut.
Pak už stačí jen opatrně sestoupit po dřevěném žebříku do podzemí a vydat se jednou ze dvou chodeb vstříc dobrodružství. Cesta vlevo se brzy stáčí kamsi do hlubin a s malým nemá cenu cokoliv riskovat a tak se vydáváme do pravé větve a zanedlouho už stojíme v menší jeskyni.
Po řádném prozkoukání se vracíme k autu a po nezpevněné a dosti kamenité cestě se vydáváme ještě o kousek výše ke kostelíku Stavromenos. Od něj se nabízí parádní pohled směrem k pobřeží.
Odpoledne se pak oddáváme vodním radovánkám a Hyneček se převtěluje do kapitána Kormorána :-)
V úterý se vydáváme na samotnou jihovýchoní výspu Kréty, do malé vesničky Xerokambos do které se z hor sjíždí vskutku působivou cestou.
Zdejší pláže tak trochu připonínají Karibik a vzhledem k odlehlosti místa jsou v podstatě úplně prázdné.
Po parádní koupačce opět sedáme do naší pandičky a pokračujeme po východním pobřeží k severu. Již nad Xerokambosem se otevírají pěkné pohledy do jedoho z kaňonů.
Nicméně našim cílem je kaňon Kato Zakros, v českém překladu "Údolí mrtvých" nedaleko městečka Zakros. Celým údolím se dá podniknout určitě parádní, leč v panujícím horku těžko představitelná tůra končící na pláži. My se tentokrát spokojíme s vyhlídkou do kaňonu na kterou nás opět přivádí dost rozbitá nezpevněná cesta.
Den zakončujeme večeří na pláři Diaskari na východním konci Makry Gialos.
Po dvou delších výletech vyrážíme ve středu jen do nedaleké soutěsky Perivolakia, vzhledem k panujícímu vedru se ale jdeme projít jen její úvodní částí.
Zbytek dne jsme pak po většinu času naloženi v moři. Ve čtvrtek je opět čas na delší výlet a tak míříme na severovýchod na vyhlášenou pláž Vai, jejiž součástí je údajně jediný přirozeně vytvořený palmový háj v Evropě. Je to jediné z navštívených míst kde se platí parkovné a také je tu o poznání více lidí. Hned po příjezdu míříme na nedalekou vyhlídku.
A pak už vzhledem k panujícímu úmornému vedru míříme na koupačku pod palmami.
Odpoledne po návratu do Makry Gialos se pak bavíme na vlnách, které se tu objevily poprvé od našeho příjezdu.
Pátek pojímáme opět odpočinkově a tak největším dobrodružstvím je asi výprava po pobřeží na jahodový sorbet :-)
V sobotu nás čeká poslední výlet, vydáváme se tentokrát západním směrem a za Ierapetrou stoupáme do hor k soutěsce Sarakinas. Auto odstavujeme na malinkém parkovišti nedaleko ústí soutěsky a vydávme se opět alespoň nakouknout.
Po krátké procházce pokračujeme dále přes vesnici Males do Kalamafky. Cestou se nám otevírají nádherné výhledy do vnitrozemských hor a na přehradu Bramianos, která je zásobárnou vody pro jižní pobřeží.
Kousek nad Kalamfkou se nachází vyhlídka ze které lze pozorovat jak jižní Lybijské moře.
Tak i severní moře Krétské.
Na vyhlídce mi nejprve zapózoval Hyneček.
A pak i parádní Otakárek.
Z Kalamafky míříme zpět dolů k pobřeží kolem již dříve zmíněné přehrady Bramianos, která vypadá opravdu idylicky.
V pozdním odpoledni jsme zpět v Makry Gialos a naše první kroky nemohou vést nikam jinam než do vody. Neděle je poslední den kdy máme k dispozici auto, nicméně žádné velké výletování ve velkém vedru už neplánujeme. Konečně se však dokopu vyrazit časně ráno na skalku na východním konci Makry Gialos užít a pofotit východ sluníčka.
Po zbytek dnes jsme opět vesměs naloženi ve slané vodě, vyjma poobědového šlofíčku.
V pondělí ráno přichází opravdu velké překvapení, po týdnu poprvé vidíme na obloze mrak a ne jen jeden, dopoledne je téměř zataženo.
Nicméně je příjemně teplo, voda je taky parádní a kapitán Kormorán vyplouvá i pod zamračeným nebem :-)
Odpoledne se sluníčko přece jen dere přes mraky zpět a tak tradiční odpolední návrat výletní lodi z ostrova Koufounisi už je za jeho asistence.
K večeru se pak opět zvedají pěkné vlny na kterých se dá parádně houpat.
A řada přichází i na plážový fotbal :-)
A pak už je čas se rozoučit s dnešním dnem pohledem na poslední zbytky rozpadající se oblačnosti.
Úterý je náš předposlední den na Krétě, takže si samozřejmě musíme hlavně dosytosti užít moře. Sluníčko dnes svítí téměř celý den, ale nad horama se naopak celý den drží mračna, k večeru i dosti dramatická.
A je tu středa a nás čeká cesta domů, odlet z Heraklionu máme ale naplánovaný až chvíli před půlnocí a sběrný autobus nás má u apartmánu vyzvednout před sedmou hodinou večerní. Máme tedy v podstatě ještě celý den na to si užít poslední koupání a samozřejmě také poslední výpravu na zmrzku. A věřte tomu nebo ne, tenhle kopeček jahodového sorbetu byl úplně poslední který místní zmrzlinář měl (minimálně do doby než si vyrobil další). Asi prostě znamení, že už se opravdu máme vydat domů :-)
Apartmán jsme naštěstí mohli využívat až do samotného odjezdu, čehož po odpoledním koupání využil hlavně Hyneček a před dlouhou cestou domů si náležitě schrupl.
Následkem toho bylo, že téměř jako jediný pasažér nočního letu do Brna zamhouřil oko až půlhodinku před přistáním v jihomoravské metropoli. Štastně jsme zvládli i těch pár časně ranních kilometrů autem domů do Kuřimi, takže nezbývá než zvolat sláva nazdar výletu a těšit se na další výpravu, tentokrát srpnový výlet do Stubaiského údolí :-)